Tak včera jsme jeli na Telnici. Měla jsem půjčené staré slalomové prkno a přezkáče. Tak omlácenej zadek jsem už dlouho neměla. Měla jsem sice chrániče na kolena, ale většinou jsem padala na zadek. Docela brutálně to bolí. Kromě toho, když jsem si kecla do sněhu, tak jsem se už sama nedokázala zvednout. Opřela jsem se o ruce, dřepla si, pokusila se zvednout na nohy a prkno se okamžitě rozjelo, takže jsem šla zase k zemi.
Bylo tam moc lidí, takže jsem se pořád bála, že sejmu hlavně malé děti, které se tam učily lyžovat. Nakonec když jsem zabrzdila a spadla na zadek na pravém kraji, tak za mnou jel nějakej magor na prkně, nestačil to ubrzdit, narazil do mě prknem, přepadl přes mně, pak se zvedl a jel zase dál. Super.
Hlavně byly příšerné boty. Přezkáče už nikdy více, mrzly mi v nich palce a nahoře se mi zarývaly do lýtek. Připadala jsem si v nich jak terminátor.
Když jsem seděla na zemi, tak na mě Andrej volal, ať se převrátím na břicho, jenomže já to prkno nohama nedokázala zvednout, jak bylo těžký, nebo nemám žádnou sílu v nohách.
Hlavně bych ho potřebovala menší, tohle bylo o něco větší než já a správně by mi mělo být asi pod bradu. To bych možná nohama uzvedla. I když nevím ;).
No, možná to někdy ještě zkusím, ale každopádně v jiných botách. Do přezkáčů už nevlezu.
Dneska mě bolí ruce (nejmíň dvacetkrát jsem zkoušela vstát), břišní svaly (nevím od čeho) a dokonce i boční svaly na krku, taky čekám až se mi na zadku vybarví modřina.
Petii: Doufám, že jsem tě moc neodradila. Já jsem docela dřevo na sporty, potřebuju všechno tisíckrát dokola vysvětlit a pak mi stejně trvá než pochopím, jak to mám dělat v praxi.